VII. Epilog básníkův.

Točte se, točte! – Na záhonech

tak vítr tančí a v nebesích světy!

K polibku ústa nítí se v žeh,

a srdce a mozek v plamenech –

Ó, dívky, samy jste květy!

Točte se, točte! – Života číš

se takto jen vesele prázdní!

Tož moudrost světa veškerou slyš:

Číš k retu blíž a děvče v skok výš!

Ať bručí morous: Ten blázní!

Točte se, točte! Radosti tep

ukryt je v tanci, vesmírem proudí.

Ztracen je, kdo byl k radosti slep;

na život, prázdný, bezcenný střep,

kéž aspoň svit její zbloudí!