VII. Falstaff.

Jak z hospody byl vyhozen, chlap líná,

sem Falstaff udýchán se zvolna nese.

Nos jako zralý hrozen se mu třese

a starých pitek slávu připomíná.

A postava – to bečka byla vína

a na ní tvář jak pečeť zaleskne se.

Uviděv vodu – zachvěl se tu v děse:

snad zde se vodou žízeň uhasíná!

„Což ani jedné hospody tu není?

Však ženských dost a jakých! Zůstaneme.

Snad číši vína též zde nalezneme.“

„Nech žvastu již, a do lodi sem popil!

Kam peníz mrtvých dal jsi k převezení?“

„Půl hezkým holkám – a druhou jsem propil.“