VII. Já žehnám zbožně tvoji hlavu –
Já žehnám zbožně tvoji hlavu –
však což ti platno moje žehnání? –
Mne katané již vedou na popravu
a hodinka mi s věže sezvání.
Však přece žehnám tu tvou hlavu drahou
a na ní ten tvůj měkký, tmavý vlas,
jenž stíral každou slzu moji blahou,
když hlas mi váznul, tichnul, chvěl se, třás’.