VII. Jako by nad vším hrůzy sen

Jako by nad vším hrůzy sen

těžké rozestřel perutě,

dusivé mraky nad zemí

vyssátou stojí nehnutě.

Šedivým stříbrem zalita

zamlklá chví se krajina.

Za lesy, v sinném daleku

podivné slunce shasíná.