VII. Jde srdce světa samotou

Jde srdce světa samotou

a cesta zdá se mu tak dlouha

a jediným mu průvodčím

je rostoucí vždy lásky touha.

Jde spolu chvilku naděje,

však zahyne, než dojdou k cíli

a touha retem žíznivým

k pramenům nejbližším se chýlí.

Šlo světem srdce tesklivé

na budoucnost svou kupíc viny –

ó hochu, jak mi líto dnes,

že před tebou mne líbal jiný!