VII. Jsem zaleknut, jako bych při hříchu

Jsem zaleknut, jako bych při hříchu

byl pojednou přistihnut býval,

však stalo se, od let co nestalo –

já věru teď nahlas si zpíval!

Vždyť ale snad sám za to nemohu,

proč tedy ta v zápětí tíseň?

jak padl mi jara květ do oka,

tak do duše národní píseň!

Ach, sladká nota!

nechť třeba se tesknota v prsou šíří,

ta písnička znovu zas hrdlem víří,

až zaklokotá.

Jsem ptákem v kleci:

když přistoupíš, v strachu on sem tam lítá,

však z hrdélka píseň už porozvitá

se tlačí přeci.