VII. Juž počnu v záchvatě horoucím pěti:

Juž počnu v záchvatě horoucím pěti:

Ó děvo božská, tvými jenom zpěvy

Ta lyra zvučeť bude bez úlevy;

Můj duch se tobě na vždy pozasvětí.

A v roznícení k nebesům když vzletí:

Tu vše co tvůj kyn v ideálech zjeví,

To krásy výkvět, pravda, láska děvy,

Má ze strun zlatých lyry svaté zněti.

Jak slavík stoná zpěvy žalostnými,

Tak k písním vznícen sladké tísně vznětem

Já zpívať budu zvuky podobnými;

Či chvátiť svěžím v výši orla letem

Chci v blankyt dalný větry šumavými

A bouřiť ve záchvatu celým světem!