VII. K veliké práci velké lásky třeba,

By Matěj Anastázia Šimáček

K veliké práci velké lásky třeba,

tu nespokojíš prostou chutí chleba;

kde velké city v šero doby planou,

tam nutno plápol živit nebes manou.

Ať umění zář do dlaně ti svítí,

ať mramor vědy tvoji cestu značí,

ku velké práci pouze láska nítí.

K velkému činu také vášeň stačí.

Ať nadšení pro lidstvo nebo Boha

meč síly ducha tobě v dlaně vtiská,

v dobytou pevnost’ stoupne tvoje noha,

jen láska k ženě-li v tvé činy tryská.

Svou něhou, která zas ty rány hojí,

jež tvůrčí jiskra zasadila v prsa,

jež jest jak slunce ve velkosti svojí,

v němž roste to, co v záři luny krsá.

Nechť k nesmrtelnosti dal Bůh ti věna,

kov myšlének jen tehda zostříš v hroty,

kdy plamen lásky své dá k tomu žena.

Svou Collonu mít musil Buonarotti.