VII. Kalný západ.

By Jiří Karásek ze Lvovic

Jak trosky zčernale se spáleného vraku

v klín moře vmetené, jež krví ostrou víří,

v hořící karmíny, v jichž tónech západ hýří,

kles’ smutek bizarrních a roztříštěných mraků.

A v jeden akvarel skvrn rozteklých teď splývá

krev s černí spálenou a karmín s línou šedí,

a slunce vyrudlé jak plátek staré mědi

se kalné, morosní a znavené v kraj dívá.

Zvuk zvonů kovový a tvrdý táhle, dlouze

v pláň mrtvou, v sítinách kde žabí checht zní pouze,

jak vzduchem utuhlým a zhuštělým se vleče.

Šeď těžké únavy se slévá v tempu líném

v mou duši chorobnou a otrávenou spleenem,

proud barev špinavých tak zvolna do ní teče...