VII. Když jsem já nazřel v tu milou noc,

Když jsem já nazřel v tu milou noc,

V milou noc očí tvých,

A uzřel ta ňadra labutí,

Bílá jak padlý sníh;

A růžové líce a havranní vlas,

Zásvitný noci to stín;

A milostné zahrání nachových rtův

K lásce to významný kyn:

Ó co se mi dělo se srdcem mým,

S tím srdcem veselým kdys? –

To’s ty očářila půvabem svým,

To vzala v porobu ty’s.

Když jsem tvůj zaslechl slavičí hlas,

Ten stříbrný milosti zvuk:

Tu se mi srdce tak zachvělo hned,

Že chvatný urychlilo tluk;

A když jsi mi zapěla ten milý zpěv,

Jenž mi vždy nejdražším byl:

Tu v horoucím žáru v tvá ňadra jsem kles’,

Z rtův nebeskou rozkoš jsem pil!

Ó co se mi dělo se srdcem mým,

S tím srdcem veselým kdys? –

To’s ty očářila prozpěvem svým,

To vzala v porobu ty’s.