VII. Ó kouzla večera,

Ó kouzla večera,

já marné na vás čekám,

když hvězdná nádhera

se snáší ve klín řekám.

Ó vůně plačící

v těch zadumaných tónech,

když pěli slavíci

a mřeli na balkonech!

Ó vůně kouzelné,

ó kouzla věčně vonná –

proč duch k ní věčně lne,

když zapomněla ona?!

Proč pějí slavíci,

když ona neslyší je,

v té noci zářící

žár jiných rtů když pije?!

Jak květy pažitu,

jez svadly zimou dlouhou,

já jesle dýši tu –

proč nezemřel jsem touhou?!