VII. Ku pohřbu pacholete neb děvčátka.

Ubírám se do věčnosti

V květu ryzé nevinnosti,

Ze života časného

Do paláce věčného.

Otče! tobě nade všechno

Vřelé díky clím za všecko,

Za tvou lásku, starosti

A nevinné radosti.

O Matinko roztomilá!

Mne pod srdcem jsi nosila,

Kojila i krví svou,

Přijmi vděčnou slzu mou.

Žel ostavte rodičové,

Podivní jsou osudové,

Brzo život kalí strast,

Brzo mění trudy v slast.

Se mnou všickni se radujte,

Slávu Bohu prozpěvujte,

Chvalte jeho dobrotu

A otcovskou štědrotu.

Že mne za dědice (dědičku) zvolil,

K andělíčkům mne připojil,

Radost v nebi připravil,

Mne na věky oslavil.

Sestřičky a bratříčkové,

Školáci a zpěváčkové!

Uvijte mi věneček

Na můj skrovný hrobeček.

Odpusťte mi provinění

A na znamení smíření

Vsaďte na mém rovečku

Každoročně růžičku.

Až nebeští andílkové

Vzkřísí opět tělíčko mé,

Pak se vám všem odměním,

Do nebe vás provodím.