VII. Lásko věčná! která světy

Lásko věčná! která světy

V nestvořenost rozsíváš,

Která též i outlé květy

V krásy roucho odíváš!

Tys to vděkuplné dítě

Z pokladů svých vyňala,

Každý půvab na usvítě

V bytnost jeho vkládala.

Z tvých to rukou – díka tobě! –

Tento v utěšené době

Krásný tvor se vyvinul,

Dary tvými oplynul.