VII. Líbání! první líbání!

Líbání! první líbání!

Blesky z nebe bouřlivého,

divoké se objímání

moře vichrem zbouřeného!

Ještě cítím na rtech mojich

tvoje plameny planouti,

ještě cítím v duši mojí

růžeplodný dech vanouti.

Cítím, děvo, jak se loupla

slza z oka jiskřícího,

když se tknula prsa moje

srdce tvého bouřícího.

A na šíji, kdes mne svými

lokty plamennými spjala,

se mi zdá, jak bys mne ještě

zas a zase objímala.

Na věky je cítit budu,

objetí to tvé horoucí,

na věky je cítit budu,

líbání to tvoje vroucí.