VII. Lístek do památníku.

Má černovlásko, co ti psáti

mám na ten lístek v památku?

mám duchaplný obrat dáti

ve starou jakous pohádku?

Či pozlobit tě, a jsa mravu

poetů jiných věren teď,

mám napsat v otřepaném hávu

ctnou nějakou sem průpověď?

Či upomínku nebo přání? –

i to byl už všední lov,

a co bych psát chtěl – na to ani

řeč lidská nemá dosti slov.

To jednou za večerní chvíle

a v našem kraji, dítě mé,

tou sladkou řečí, jež zní mile

a beze slov si řekneme,

až půjdem kolem pole zase,

jež čeká brzo ženců srp,

v němž tmavý koukol usmívá se

a planý mák a oči chrp...