VII. Loď v mlhy jde, a nikde konce není,

By Adolf Bohuslav Dostal

Loď v mlhy jde, a nikde konce není,

a za chvíli se všecko rozpadne,

má duše chví se v divném opojení,

a tiše šeptá tóny záhadné.

Tam za tou mlhou krásné slunce hoří,

a přece nutno utonouti v moři,

utonout v mlhách, na rozbitém vraku,

a zřít jen záři na okraji mraků.