VII. Má bába měla herbář

Má bába měla herbář

a znala mnohý květ

pro mnohou těla ránu,

pro mnoho lidských běd.

A přec i její srdce

těch bolů stihlo dost,

pro něž květ žádný v lese

ni v sadě nevyrost.

Ó, babičko má zlatá,

teď víš, co stiší žel,

co trháš na rajské louce

si hvězdný asfodel.

Mé děti – šeptáš jistě –

jen pojďte v bezpečí,

já konečně květ našla,

jenž všecko vyléčí!