VII. Měsíc, ten tulák na nebi,

Měsíc, ten tulák na nebi,

s úsměvem hledí dolů,

tuláci dva my nocí jdem

a bavíme se spolu.

O starém kašlavém mlynáři,

a hezké jeho dceři,

ta o lásce zpívá, věrnosti,

když krajem už se šeří.

A měsíc jde a vypráví:

nad mlýnem stál jsem včera,

do noci dlouho toužívá

tam mlynářova dcera.