VII. Ó mnoho krásných myšlenek

Ó mnoho krásných myšlenek

jak bílých labutí

mé duše táhlo oblohou

na sněžné peruti.

Leč kroužily tak vysoko,

mizely do dáli,

a v rozpjatou mou náruč jen

jich brky padaly.

Ó mnoho krásných myšlenek

jak bílých labutí

mé duše táhlo oblohou

na sněžné peruti!