VII. Mojžíš v zemi Madyánské.

Slunéčko již za hory se bralo,

všechen obzor krásně zlatilo,

s druhé strany šero vlídně zvalo,

by se tvorstvo domů vrátilo.

Mojžíš v chládku podle studně seděl,

unavený hově údům svým,

na údolí čarokrásné hleděl,

kryté travou, bujným stromovím.

Aj, tu se dvou stran se stáda hnala,

s jedním krásné, mladé děvice;

kam je zpívající s pastvy zvala

plná čerstvé vody studnice.

Sedm dcer tu bylo pohromadě,

co jich kněz byl Madyánský měl;

zpěvy čárné zněly v jejich řadě,

jako by sbor andělíčků pěl.

Ze všeho, co Mojžíš tenkrát zočil,

nejmilejší tento byl mu zjev,

stádo, jež zvyk ke studnici točil,

za stádem pak sedm zpěvných děv.

Už tam stojí po svém dlouhém chodu,

vymývají velká koryta;

čerpají pak hbitě zdravou vodu,

aby stáda měla do syta.

Tu zas hřmotní pastýři se ženou,

děvám vody vážit nedají;

by je zapudili, hojnou pěnou

nešetrně po nich šplíchají.

Ubohé se děvy lekly,

a hned strachem hnaly stádo zpět;

vědouce, že, kdyby jenom cekly,

mužům zle by bylo vyhovět.

Rázný Mojžíš vida křivdu zjevnou,

na pastýře sám se obořil;

ukázal jim přísně hůl svou pevnou,

a tak surovce ty pokořil.

Potom statně ku korytu kročil,

vážil vodu, ovce napojil;

a tak dlouho pastýřům se bočil,

až děv slabých stáda spokojil.

Rychle hnaly děvy ovce domů,

hojných daly cizincovi chval;

podivilť se otec kvapu tomu.

„Proč tak rychle jdete?“ jich se ptal.

Dcery hned mu zvučně vyprávěly,

v ochranu že cizinec je vzal

proti mužům, jenž je odháněli,

a pak sám že stádu píti dal.

Raguel kněz pravil po té chvále:

„Proč jste muže toho pustily?

Jděte, nežli půjde odtud dále.

abyste jej vděčně uctily!“

Zefforou ta slova nejvíc hnula,

proto rychle k studni pádila,

a ač ňadra spěchem se jí dmula,

úlohu svou přece splnila:

„Statný muži, přicházím zas k Tobě!“

tenť byl pěkný obsah přímých slov;

„pohrozilť jsi zarputilé zlobě,

otec zve Tě pod domácí krov!“

Milý byl vděk otcův Mojžíšovi,

ihned vstal a s děvou k němu šel;

milý byl mu také domov nový,

proto žíti s Raguelem chtěl.

Kněz, že přání jeho splní, slíbil,

i že dá mu ve všem podporu;

by se nový domov víc mu líbil,

dal mu za choť krásnou Zefforu.

Mnoho roků v Madyánské zemi

Mojžíš v rodině to šťastně žil;

dobře se mu vedlo s věcmi všemi,

ve statcích i v dítkách bohat byl.