VII. My chceme žít, jak s jara bují mlází,

My chceme žít, jak s jara bují mlází,

jak voda v pláň se řine s hory skalné,

jak mraky plují po obloze dálné,

jak vlny mořské bijou beze hrází.

My chceme žít jak zrno, které vzchází,

jak jiskra blesku v mraků směsi valné,

jak naděje, když oko slzou kalné,

my chceme žít, – – a všechno je to frází!–

Dokud se k žití nevzchopíme prací,

dokud nám prsa láskou nezaplanou

a čela hrdostí, jak mužům sluší –

dokud nám víra v bytí není duší

a nebudeme splácet, muž jak splácí:

přátelství přátelstvím a ránu ranou!