VII. Nejlahodněj však jen ono pění

Nejlahodněj však jen ono pění

blaho vlévá v nezkažený cit,

kteréž lásky božské svatosvit

všudy šíří v velebném svém znění.

V blahém čisté tužby rozechvění

lidumilství činné velebit,

národu pak svému objevit

lásky skutky v pozemském tom dlení;

bratřím hlásat vřelou lásky píseň,

aby těcha rostla, hynul bol,

volnost květla a mizela tíseň:

za nejvznešenější to pokládám,

vzdělanců veliký za úkol,

jemuž na oltář svou žertvu skládám.