VII. Největší to smutek

Největší to smutek

mezi smutky všemi,

v kletbě témě šlapat –

témě cizích zemí.

Když tu stará kletba

nahé nohy pálí –

aj může-li cigán

v cizině být stálý.

Ani žhavá slza,

která z očí kane,

země neochladí,

v níž ta kletba plane.