VII. Oblaka po nebi

Oblaka po nebi

plna jdou veleby.

Měsíček sobě z nich

tropí jen žert a smích.

Zahrá si s nimi zas,

v kadeř tká stříbrojas.

Nemají svobody

za krůpějku vody.

Ani oddechnutí

za pírko labutí.

Vždy v let, jak otroci

od rána do noci!

Oblaka po nebi

jdou plna veleby.