VII. Odpověď Gonzala.

Aría Gonzalo praví:

„Oni špatně hovořili

baroni zde shromáždění,

aby tady soudci byli,

dvanáct prchlo ze Zamory,

dvanáct z tábora pryč pílí.“

Gonzalo se rychle zbrojí,

s kortezy chce k pohovoru,

syny, darované nebem

s sebou beře v plném sboru,

ku Zamorským baronům pak

tuto řeč má plnou vzdoru:

„Baroni vy, šlechto vzácná

i vy menší urození,

jeden-li je mezi vámi,

jenž o Sancha usmrcení

a o zrádě Bellidově

věděl dřív, bez otálení,

učiniž to beze strachu,

znej se k tomu poblouzení.

Vyhnanec bych raděj zašel

v Libickou poušt, v zapomění,

nežli v boji o věc špatnou

zřel se schvácen v přemožení.“

Otevřeně všichni praví,

nikdo se v tom nezastaví:

„Věděl-li kdo o té vraždě,

ať žár věčný v sobě cítí,

ze Zamory žádný, žádný

nemůže tím vinen býti.

Dolfos na hříšné své duši

celou tíž tu musí míti,

Gonzalo, ty statně bojuj,

boží zdar má s tebou býti!