VII. PANA VLADIMÍRU HORNOVU, kaplanu v Golčově Jeníkově v Čechách.

Pozdrav Tvůj, náš Vladimíre,

dneska hlásím vlasti širé;

smír Ty věstíš národu

po veškerém obvodu!

Ti, jenž Tvoje básně znají,

ve vážnosti Tebe mají;

každý nový ducha plod

čtenářům Tvým vždy je vhod.

Vážíš Sobě školy naší,

jež nám nad skvosty je dražší;

každý zbožný učitel

Tvoji úctu má a měl.

Učitelstvo starší doby

národ český v pravdě zdobí;

div-li, že Ti milo jest,

že mu vzdáváš slušnou čest?

Hotové už Tvoje básně

činnost jeho kreslí krásně;

ozvěnou dí má též hruď:

„Učitelstvu chvála buď!“

Právem ctíš ty jeho snahy,

aby národ náš byl blahý;

pokud na něm záleží,

věrou slouží mládeži.

Veršem sličným od počátku

pěstuješ tu vzácnou látku;

učitelův ctnostný vzor

zažehnává hříchů mor.

Nebeského užij daru,

nadšeného pro ctnost žáru;

opěvuj nám váhu škol,

heslo: „S Církví škola“ vol.

Nastane-li boj kdy tuhý,

pravdu haj vždy s pěvci druhy;

svatý záměr Váš Bůh zná,

On Vám hojně požehná.