VII POLOČITELNĚ NA RUBU PŘEDEŠLÉHO

Jakkoliv se karta obrátila

Františkovy čáky nepřebila.

Za Františka hraje jeho osud

on však na štěstí to neví dosud

(Kdyby na ten úskok přišel

zatvrzelý v pýše hnal by

štěstí do úpadu, bičem

bystra rouhání v ně práskaje

až by beznadějně vyhrávaje

to jest bohy lidmi oslyšen

dovichřil na práh té říše

pod níž skrček Himalaje

a v tom kraji sídlí štěstí

zalklé jak zlo bez bolesti

chybné jak vymleté scestí

Neboť z trestu jenom z trestu

výhra na Mount Everestu)

Kdyby dím... To však jsou pouhá strašidla

František netuší že vyhrává krom pravidla

Jakkoliv se karta obrátila

Františkovy čáky nepřebila

Vyhrává ráz po rázu

neví že z příkazu

(kdyby to zkusil a hrál proti šanci

poznal by hned jak ho má osud v ranci

neboť vyhrával by sobě navzdory)

Kdyby... Takový však se hned tak nezrodí

aby sázel doufaje

že prohraje

Jakkoliv se karta obrátila

Františkovy čáky nepřebila

Ten který prohrál zbled’: – František nezasloužil –

Já zas: – Oč horší je než ten kdo vyhrát toužil? –

A dím: – Byl určen neboť zná řeč bylin ptactva zvěři. –

Dí zbledlý: – Věří jen že zná. – Dím: – Nestačí že věří? –

Dím na to: – Přemoh’ chytré pluky Ali Baby.

Dí zbledlý: – Snil to jen. – Já dím: – A sní to slabý? –

Ten který prohrál zbled’: – František nezasloužil. –

Já zas: – Oč horší ten kdo má než ten kdo míti toužil? –

– A cože ptactvo dím jež neseje a sklízí? –

Ó zahaleči boží miláčkové ryzí

skrze vás je že František se vrací

pokaždé vyhráv aťsi výhru kterou krvácí

Ale co na tom? Výhra se s krví neztrácí

Jakkoliv se karta obrátila

Františkovy čáky nepřebila