VII. Rodrigo Diaz, zván Cid.

Rodrigo dlí ve Zamoře,

při dvoře Fernanda krále,

otce krále dona Sanči,

jenž svůj život prožil v žale,

když tu k němu přišli posli

králů, již daň platit měli,

Rodrigu ti na Bivaru

kloníce se, toto děli:

„Dobrý Cide, pět těch králů

dle své lenní povinnosti,

posýlá ti slíbenou daň,

v příznak svojí poslušnosti.

V odznak přátelství pak svého,

ořů sto do tvojích stájí,

dvacet šedých jest a dvacet

bílých, jak jsou hranostaji.

Třicet vraníků pak třpytných,

siváků též tolik k tomu,

celý přístroj z různých látek

brokátových, v počest domu

Donně Jimeně, tvé choti,

čelenky a šperky různé,

Sol i Elvíře, tvým dcerám,

pak dva hiacinty luzné,

hedvábu dvě bedny na šat

pro synky a pro příbuzné.“

A Cid odpovídá: „Bratří

ať se v bludu neoctnete,

tam, kde vládne král Fernando,

nejsem pán, co zrá tu, kvete,

jeho jest vše, jako sluhu

jeho vždy mne naleznete!“

Což král podivil se velmi

Cidu, takto šlechetnému,

a děl k poslům maurských králů:

„Vy se vraťte k pánu svému,

rcete: ,Byť sám králem nebyls,

u krále jsi, v jeho sboru

Cid vše dobyl, získal králi,

čím král pyšný na svém dvoru‘.

Rcete: Král je spokojený,

ano šťastný manem takým!“

Propustil Cid posly maurské

s hojným darem všelijakým.

Od té doby Ruy Diaz

Cidem zván jest ve stručnosti,

které slovo značí Maurům

muže cti a šlechetnosti.