VII. Situace.

Pár Muhamedů našich čelo chýlí

k východu s okem zbožné důvěry,

na vejcích prý už sedí orel bílý,

z nichž vzejde příští plné nádhery –

Pár proroků zas k Západu pne ruce

a skalopevnou třímá naději,

že z kolébky jen Velké Revoluce

zas čerstvé proudy vzduchu zavějí –

Pár augurů pak ani slova nedí,

zří v pravo, v levo, dolů, nahoru –

o jakéms zázraku prý jistě vědí,

jenž zeměkoule změní prostoru –

A zatím Slovanstva je orel bílý

neplodný, diskreditovaný pták –

je třeba, bychom se jen přiblížili –

on pařátem nám pěkně vytne zrak.

A zatím naděje ten plný Západ

vzduch vlastní sobě sotva vyčistí,

v kolébce Revoluce slova chápat

se začli velkohubí frásisti.

A zatím zázraky už vyšly z mody

a šarlatánů jsou teď řemeslem –

a dál a dál čas letem prudké vody

v bezednou věčnosť vleče starou zem...

A zatím provaz zdrhuje nám šíji,

krev kape z našich otevřených žil –

a každý prorok v extasi se svíjí

a každý zdraví ten svůj příští cíl...