VII. *** Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje,

By František Táborský

Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje,

však nad ní mladostí se hvězdná obec směje:

„Co vzdýcháš ztěžka sobě?

My určeny jsme tobě.

Závratně nad vír světský

nás vrh’ muž Nazaretský.

Chtěl, každým rokem níže

bys sváděla nás blíže.

Jen spoj se srdci všemi,

a naplníme zemi!“

A mně tak veselo jak ranní zoře,

jak bystřině, jež burácí tam v hoře

a daleké už pozdravuje moře.