VII. Suché kosti.

Buš do skály a jistě tryskne pramen,

když v skále zajat v ňadru jejím zpívá,

však marná práce tvá i snaha lživá,

když prázdný je a suchý uvnitř kámen.

Chtěj v ledu točen rozdmýchati plamen,

vše marná je tvá péče účinlivá:

jen živ-li národ, je i píseň živa

a z jazyka pak přejde v svaly ramen.

Jen k sobě lásky víc a shovívání

a místo krve budou padat růže

z těch zmozolených, uhnětených dlaní.

Pryč s předsudky a záštím! K sobě úže!

A skřivan jitra vzletne z českých plání,

a stará hrdosť vstane v srdci muže.