VII. Tak tedy s bohem už,

Tak tedy s bohem už,

panenko milá,

za vše ti děkuji,

čím jsi mi byla.

Tak tedy s bohem už,

koťátko, s bohem,

lépe teď, nežli snad

po žalu mnohém.

Vždycky tak v světě je,

radost je krátká, –

my měli rádi se

jak holoubátka.

Láska je veliká,

člověk je malý,

býti to nemělo,

bychom se vzali.

A co si vyčítat?

Chvíli se máme

a pak se rozejdem, –

vždyť je to známé.

Tak tedy s bohem už,

jdeme svou cestou, –

já jsem byl patnáctým,

tys byla šestou.