VII. Tvář jasnou vzhůru ke slunci

Tvář jasnou vzhůru ke slunci

a chmurnou dolů k zemi,

kde vítr jenom vládu má,

se oblak vznáší němý.

Kam pokyne mu větru van,

tam ve výšinách letí,

on nezná, co je síly vzmach,

bolestné touhy vzpjetí.

Však neví ani o poutech,

jež lidskou sílu váží,

ni o závistném osudu,

jenž touhám vždy je stráží.

Jen tiše letí dál vždy, dál

vzdušnými perutěmi,

tvář jasnou vzhůru ke slunci

a chmurnou dolů k zemi...