VII. Ty jsi perla lesku posvátného,

Ty jsi perla lesku posvátného,

skryta v myšlének mých tajném moři,

jíž se duch můj v svatém míru koří,

aby spatřil svitu milostného.

Ty jsi znala srdce zápasného,

jenž si lásku z rumu žití tvoří,

a pro niž se v četné písně noří,

upoutati mírem oka tvého.

Divokých jsi skonejšila přání,

jež mé nitro želem rozbouřily,

tak že nikde nemělo víc stání.

Ty jsi zase v jedno svedla síly

učila si skutek znát mne, zdání,

protož k Tobě jen mé srdce pílí. –