VII. Už vím, jak země mladne,

Už vím, jak země mladne,

jak probudí se v květ:

když přijde jaro ladné

a modrý upne hled.

A do moře pak sáhne,

mrak vyndá, pozlatí:

ten k ní co posel táhne

a srdce uchvátí.

Pak kývne na své ptáky,

tu zvukochlubnou krev:

ti lítnou za oblaky

a božský hudou zpěv.

Pak výmluvně se schýlí

a sluncem dýchne v ret –

jak nemladnout tu chvíli,

jak nebudit se v květ!