VII. V tvém oku jindy zamlklém a snivém,

V tvém oku jindy zamlklém a snivém,

když šťastna spočíváš v mém objetí,

sta tisíc šotků tryskne v tanci divém

a na všecky se strany rozletí.

Ten ukazuje úběl mi tvé šíje,

ten vlnu ňader divě zvířených,

ten sladký bok, ten nožku, jež se kryje

jak víla cudná v sterých závojích.

Ten docela i moji ruku chytá

a vede po stopách mne štěstí blíž,

co jiný, polibky jenž naše sčítá,

mi šepce v sluch, že vše mi odpouštíš.