VII. Vám, geniové světoví,

Vám, geniové světoví,

vám, lidstva spásy moci,

vám, mučenníci svobody,

vám věnuji své noci!

Tu vidím světa hnusnou tvář,

a cítím jeho tíže;

tak rád bych z pouta vymknul se, –

než ducha hmota víže!

Tu myslím: Proč se s hmotou duch

ve souzvuk nezahalí?

či snad to hudby souzvuk jest,

když zvuk se zvukem kalí?