VII. Ve těžkém snu se tělo mé

Ve těžkém snu se tělo mé

do rakve položilo,

ty údy jak by spoutané,

však srdce v prsou žilo.

Kol rakve svíce voskové

plamenem temným planou,

pro mne jen s nich na černý krov

slze, to z vosku kanou.

Ta těžká slza vosková

na srdce moje padá,

že nikdy víc se nevrátí

ta moje leta mladá.

Ta horká slza vosková

na mojím srdci pálí,

vždyť mi ho lidé s láskou mou

za živa pochovali.