VII. VLASY. (III.)

„Nu, co jí říkáš?“ „Jaksi chorá,

ba, bojím se – snad souchotě –“

„Já neznám luznějšího tvora

v svém celém dosud životě!

Toť báseň, která s nebes sklouzla!

A o tom švábu – co v tom kouzla!

Znát sebe – jak děl Sokrates –

a vědět, je-li ve mně atom

ku hlavě domácnosti dnes –

kdo ví, jak byl bych dneska na tom!“

„Má otce?“ „Pan Fürst na Grabenu,

ten velký obchod zlatnický,

muž velmi řádný, svoji ženu

si nevzal pranic prakticky –

Italka chudá od Torcella,

však dnes už zcela zvídeňčela,

jaks pozoroval na řeči.

Nu, obchody teď nejdou skvěle

a jí prý klíma nesvědčí –

což udělat jim spasitele?“