VII. VLASY. (XII.)

Po dlouhém čase

jsem onehdy jej zase zřel.

To bylo v korsu na Ringstrasse,

chtěl přejít – já jej zadržel.

Byl rozpačit, jak by se styděl,

že minout chtěl mě, ač mě viděl,

pak sebral se a pustil v běh

řeč starým zvykem. Že jel světem,

že vzpomínal mne za let těch

a zde že stavil se jen letem.

Že žije nyní v plánech nových

a velké dílo spisuje:

„Rys neženský žen Ibsenových“

(a proto Norskem cestuje) –

měl jiný plán sic rozložený,

stanovit totiž cenu ženy

dle dokumentů autorů

od Saloma až k Weiningrovi –

však po důkladném rozboru

jej zavrhl a pojal nový.

Na tvorbu Ibsena svou prací

dá spoustu nových hledisek

a zvrátí soudy generací,

má úžasných už výpisek –

Bahr předmluvu pak napíše mu –

Klimt slíbil linky dělat jemu –

tisk obstará mu Drugulen –

je v práci ovšem na počátku –

sto výtisků chce tisknout jen –

a jeden dá mi na památku. –