VII. VŠEDNÍ PŘÍBĚH.

Když vytáh’ jsem vám dítě z vody

a přines’ vám je zpět,

vy chytil jste je, pane, v náruč

a zulíbal je v ret.

Však vzpomněl jste si – v kapsu sáhl

a vytáh’ zlatých pár,

nu, zdál jsem se vám žebrák skorem

a k tomu ještě stár!

Pak chtěl jste mně i ruku podat,

však stáhnul jste ji v ráz,

a já se na tom boji vašem

tak lačným zrakem pás’.

Nu, ovšem, vaše ruka měkká,

a moje plná rýh,

má mozolnatá, začernalá,

a vaše jako sníh!

Jsem chudák, pane, chudák starý,

a jenom z práce živ,

však nedivte se, že jsem po tom

vám na ten haléř pliv’!