VII. Vůdci národa

Ne roků čtyřicet – my celých tři sta let

bloudili pouští. Hoře jen šlo s námi

a ponížení. Kdesi za horami

kraj zaslíbený, volnosti byl květ.

Kolikrát hlavu k marné vzpouře zved’

uštvaný národ. Skloněn pod ranami

dál nezlomen šel k cíli pustinami,

kde často v duše kanul skepse jed.

Pak zavál vichr, který říše boří.

Svět celý rdí se v ohni, krve moři.

– Je konec bloudění, je velkých činů čas.

Zas vlaje prapor božích bojovníků,

jenž s Tebou v čele, v nerozborném šiku

z poroby ke svobodě vede nás.