VII. Vy chlubná ústa Vatikánu,

Vy chlubná ústa Vatikánu,

vy místo boha bohové:

jen jediný mi stvořte lístek,

jímž páchnou keře růžové!

Jen jeden paprslek mi spřeďte,

jímž slunce v máji zářívá!

Však ani brouček o vás neví,

když v slunci tom se zahřívá!

Na místě božím! Kde jest větřík,

jenž v pokyn váš si oddychne,

a kde jest krůpěj ranní rosy,

jež na váš oddech zanikne?

Kde jest ta větev, která počká,

až sečtete jí poupata?

A přece každá vydá květů

za všecka vaše dogmata.

Na místě božím! A to jaro

i bez vás bývá prohřáté,

ba v něm ni jedna lašťovička

se v písni, v letu nemate.