VII. Zahlédla jsem Tebe, u okna Jsi stál –

Zahlédla jsem Tebe, u okna Jsi stál –

byl’s to Ty – neb pouhá vidina jen Tvoje?

Usmál Jsi se na mne, mile zakýval,

vlídně zval mne dále k sobě do pokoje.

Jako ve snu šla jsem – vzduch se zachvíval,

nachem plála a pak zbledla líce moje,

cítila jsem, slábnu... nemohla jsem dál –

u dveří Jsi čekal, podal ruce svoje.

Jak jsem vzhůru došla? Hlas Tvůj slyšela jsem,

vše kol točilo se, obestřeno jasem –

jako náměsíčná přešla jsem práh Tvůj.

Přisunul Jsi křeslo – celá jsem se chvěla

náhlou prudkou slastí, jež mne obestřela –

co se dělo se mnou, nevím, Bože můj!