VIII. A přece jsem pár zachyt paprsků,

By Adolf Bohuslav Dostal

A přece jsem pár zachyt paprsků,

má duše, přece chvíli jsme se hřáli,

leč u nás břeh je plný oblázků,

a proto v květech přistát jsme se báli.

To bylo jenom jako posvěcení –

leč pro nás už, má duše, slunce není.

Že snili jsme, i to bůh trestá těžce –

a ke skalám a v mlhu zpět se nechce.