VIII. A Ty jsi přišel – bylo k večeru,

A Ty jsi přišel – bylo k večeru,

stín soumrak svíval, moře šuměl příval,

v něm nebe skrylo hvězdnou nádheru,

a vlahý vánek listem palem hýbal.

A jasmín voněl, s věží klášterů

zvon „Ave“ zvonil, slavík v thuji zpíval,

a měsíc vyšel a lil důvěru

jak balsám, v srdce, jak se oknem díval.

Já nedýchala, tiše naslouchajíc –

zda v chodbě se zas ozve známý krok –

jej nezaslechla jsem již den a rok.

V té chvíli věčnost přešla – duše lkajíc

z vin kála se – ač prosta viny tak...

Šum v chodbě – k dveřím maně zalét zrak.