VIII. Ach vy lesi, tmaví lesi,

Třeba přátel neměl nikde,

důvěřuj jen v osud,

zima krutá přišla na tě,

zima trvá posud.

Český háj však, české lesy

přec se zelenají,

zelená se naděje jich,

že se dočekají! –

Dočekají slavíků svých,

dočekají jara,

že se vrátí volnost vlasti,

sláva její stará!

Proto se nám tmavé lesy

stále zelenají,

proto v zimě v letě rovno

naději tu mají:

Že ta zima jarem bude,

že vyniknem strasti,

že zas svobodní žít budem

v slavné, mocné vlasti!