VIII. BALLADA O KOLÉBCE.

Můj příteli, Aloisi Jirásku,

kdo byl by řek’, za obrázek tvůj milý

že dostane se tobě výprasku

a šlehů zlých za malou kratochvíli!

Však tento světa běh tě neomýlí.

Dost psal jsi a dost jsi se nalíbal,

vždyť dvojčata ti na kolébce kvílí –

Tys přec jen dobře kolíbal!

Vím, nebudou ti cinkat v opasku

ty tantièmy, ty juž jiným zbyly,

máť publikum dnes na svém provázku

pan Berger, jeho rychlonohé víly,

duch měří se dnes jen dle svalů síly.

Dnes pravé umění je – ideal.

Však postavy tvé hry, ty přece žily –

Tys přec jen dobře kolíbal!

Kdo polévku svou má dnes bez vlásku?

Dnes každý úspěch nám juž otrávili,

žneš všady chladnost, škleb a nelásku,

však líp cos udělat, z nich nepopílí

si ani jeden – bodejž, blázni byli!

Dnes pán, dle větrů plášť kdo ohýbal,

však s tebou jsou, kdo z pramene Mus pili –

Tys přec jen dobře kolíbal!

Vím, otci, kteří v hrobě věky snili,

že řekli si: Kdo vřavy té by dbal?

Tak zrovna jsme kdys žili, pili, byli.

Tys přec jen dobře kolíbal!