VIII. Blaženost Mojžíšova v Madyánu.

Prostý život Mojžíš zhusta chválil,

jakýž může míti venkovan;

rád byl, že se ode dvora vzdálil,

kde byl v lichých hračkách ukován.

Duše jeho bolem rozervaná

po klidu již dávno toužila,

nyní prchla nalíčenost planá,

jež mu před tím prsa úžila.

Slavný vesmír velebným svým ruchem

spokojenost jemu v duši lil;

jen když do Egypta zašel duchem,

na chvilečku pokoje se zbyl.

V tváři zbledlé hněv se jevil svatý,

v srdci pak se vždy mu budil žal,

vzpomenul-li na lid zlobou spjatý,

jemuž rád by nectné jho byl sňal.

Za takých dob bolných trapnou tíseň,

mohutným slz proudem rychle smyl,

aneb měkkou ze šalmaje píseň

jako vroucnou k Bohu prosbu lil.

Pak se hbitě s utěšenou duší

syté stádo svolávati jal,

a kde radost všecky trudy ruší,

k dítkám, k choti na pochod se dal.

Nejmilejší byla jemu doba,

když se domů vracel večerem,

kdy mu v ústrety šli syn či oba,

jarý Gersain s Elieserem.

Po obou mu bocích plynným dechem

vyprávěli hoši z plných hlav;

švekruše pak zatím čilým spěchem

obstaraly bělorouný brav.

Potom všickni vítali se spolu,

kdekoli se v domě setkal hled;

až je k vroucné modlitbě a k stolu

nábožný a ctěný volal kmet.

Po večeři vážným, moudrým slovem

o Bohu jim řečnil moudrý děd;

Mojžíš mluvil o životu novém,

jímž mel krásně zkvésti všechen svět.

Změna ta že Hebrejem se stane,

ač teď sténá v cizí porobě;

až jen mocný Boží duch v něm vzplane,

veta bude po zlé chorobě.

Pak zas všichni spolu slavně pěli:

„Chválen budiž Pán Bůh Sabaoth,“

nebo žalné prosby z úst jim zněly,

aby jařma sprostil drahý rod!

Tak byl u nich věrou, skutkem, zpěvem

svazek lásky tužen a Bůh ctěn;

nešpinili nikdy hnusným hněvem

v rodině své ani jeden den.

Aj, tam věru blažené jest bydlo,

vyrůstá-li z víry lásky květ,

srdce musí, byť i hořem stydlo,

blaživou se těchou rozechvět.

Silná, živá, nepodvratná víra,

tenť jest základ samojediný,

na němž blahý stan svůj otevírá

moudrým lidem život rodinný.

Bůh jest jeden, Jeho pravda jedna,

ta jen různé mysli jednotí,

ta jen lásku ti a svornost zjedná,

bez ní člověk zle se lopotí.

V Egyptě druh druha trýznil, dusil,

že tam nebyl poznán lásky Bůh;

v Madyánské zemi Mojžíš zkusil,

věrou jak se čistí záští vzduch.