VIII. Chcem chléb svůj jísti v míru, bez zármutku,

Chcem chléb svůj jísti v míru, bez zármutku,

ne slzou slaný, jak ho žebrák jídá,

chcem, aby náš byl celý, kůrka, střída,

jak vyrost’ na lánu i v chudých plůtku.

Chcem vstávat, lehat v radosti i smutku,

hlídáni Bohem jen, jenž všechno hlídá,

a odpovídat, muž jak odpovídá

jen svému svědomí ze všech svých skutků.

Chcem myslit vlastní hlavou volně, směle,

jak vlastní rukou pracujeme denně,

a vlastním srdcem cítit nezkroceně. –

Chcem rovni rovným mluvit s celým světem,

práv cizích nebrat, ale své mít celé!

a v dobru zlu je zachovat svým dětem.